Zvyšující se množství odpadu narušuje přírodu. Ze skládek protékající dešťová voda, nebo tekutiny z odpadu protékají do země. Pak spodními vodami přímo do zásobáren pitní vody, nebo do řek kde ohrožují zvířata. Odpad také působí na vzduch nebo celkově na přírodu svou přítomností a omezováním se. Proto je potreba odpad zneškodnit.

Odpad se ukládá na skládky, ale ve větších městech fungují i tzv. spalovny, které spalují určitý odpad a dál z něj produkují energii. Ta se využívá k topení v bytech, nebo k posílení zdroje energie pro elektrickou síť.

Je nutno se ale dále rozmýšlet nad využitím odpadu dokud je ještě kde nad tím přemýšlet. Na světe je jen něco více než 300 spaloven, kde se z toho všeho získává energie. Nejvíce v Evropě a Japonsku. Smetí které je spalováno ohřívá vodu a pára pohání agregáty pro výrobu elektrické energie. Právě tím se dá ušetřit mnoho tun uhlí. Jenom že tady se taky nachází jedne veliký problém. Spalováním smetí se do ovzduší dostávají různé směsy, plyny, částečky různých látek. Dokonce je velice ťežké se zaměřit pro určitou škodlivinu, když je odpad tak různorodý. Jistě se ušetří sposuta tun uhlí. V čase kdy hrozí docházení zásob i této suroviny je to opravdu způsob získabvání energie, kterému se oplatí věnovat pozornost ale na to právě pozor, že to má i své mouchy.

Ze zbytků rostlin, odřezků plodin, slámy, hnijících zbytků potravy, z toho všeho se uvolňuje metán. Z takové tuny materiálu je možno získat až 400 kubických metrů metánu. Ten má bohaté způsoby využití nejen jako hořlavina. Co je ale nejlepší na celém metánu je jeho možnost uskladnění.

Vysoce rádioaktivní odpad je ale i po několika tisíc let vysoce smrtelný. Narušuje biologickou stavbu buněk, velice závažně jeho záření taktéž narušuje funkce žláz a tím i ničí některé jejich vlastnosti. Proto se takovéhoto odpadu zbavujeme jen velice obtížně. A to přímo uskladněním, zatavováním do skla a skladováním v kontejnerech na přísně střežených místech. V každé mstátě ale mají různé postupy pro uskladnění, jiní takovýto odpad mají střežen v armádních skladech hluboce pod zemí, jiní zas odpad nechají přenést do opuštěných dolů. Odpad by měl být skladován tak hluboko, až by jeho možné proniknutí na povrch bylo možné jedině v případě vrásnění až za mnoho milióny let. Tehdy ale by takovýto materiál byl již neškodným zhlukem částic.